Keltský monoxyl

Na východním břehu mohelnického jezera si v roce 1999 Jaroslav Peška, tehdejší ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci, povšiml z vody vyčnívajícího velkého kmene. Při bližším ohledání zjistil, že jde o velkou loď převrácenou dnem vzhůru. Vzhledem k tomu, že mohlo dojít k poškození plavidla ze strany rybářů nebo návštěvníků štěrkovny, bylo rozhodnuto o jeho rychlém vyzvednutí za součinnosti zaměstnanců Vlastivědného muzea v Olomouci a správy štěrkovny. Během uvolňování člunu se v náplavové vrstvě podařilo objevit několik zahrocených kůlů působících dojmem, že původně vytvářely řady. Tato nálezová situace může indikovat existenci menšího mola či možného přístavu v těchto místech. Ostatně dnešní tok řeky Moravy se nachází ve vzdálenosti necelých 50 m od místa objevu.

Ručně dlabaný monoxyl byl vyroben z jednoho kmene asi dvě stě let starého dubu. Trup lodi má mírně kónický tvar s největší šířkou v zadní čtvrtině. Na mírně zahrocené přídi se nalézá částečně dochovaný kruhový otvor, který pravděpodobně sloužil k uvázání plavidla. Záď byla nejspíše opatřena obdélným otvorem pro kormidlo. Vnitřní prostor lodi zpevňují čtyři výstužná žebra.

K datování byly odebrány vzorky jak z plavidla, tak i kůlů. Z nich se podařilo v dendrochronologické laboratoři v Mikulčicích určit stáří na základě analýzy letokruhů dřeva a stanovit datování na roky 281 a 301 př. n. l. Letopočty odpovídají mladší době železné, kdy na Moravě sídlili z antických pramenů známí Keltové.

Podle propočtů britského badatele J. S. Rogerse, který se zabývá lodní dopravou, mohl člun uvézt tři osoby a ještě dalších 800 kg nákladu. Z tohoto důvodu lze mohelnický monoxyl označit za obchodní, nákladní či kupeckou loď, sloužící k transportu zboží nebo osob po řece Moravě v mladší době železné.